|: Přes vlny Rubikonu k tobě výš,
jako když stoupá rtuť
Skrz Amorovy šípy ucítíš,
jak se ti napne hruď :|
Potichu krást, jen tvůj stín za z áclonou,
Když tužby ve mně tonou
Jsem skrytý mezi patry, vysokých jak Tatry
A zmást
Tvůj pohled do ku kátka
Den je dlouhý, noc je krátká
Jsi důvod pro sonety vrytý v kastaněty
Tiše se snést a vpít se do ko berců,
jak poslední ze šílenců
osahat tvé stěny. Jako kousky pěny
po to bě stéct
a v podkolení jamce
spát jako lupič v bance.
Jsi důvod k odpovědi, proč jít ke zpovědi
A Lhát
a kát se přitom nadvakrát
lhát a stát dál v příše ří
lhát a každým pórem těla sát
vůně zpod dveří...
tvé vůně zpod dveří...
Přes vlny Rubikonu k tobě výš,
jako když sto upá rtuť
Skrz Amo rovy šípy ucítíš,
jak se ti